Fascinuje mě přistupovat k řešením úkolů jinak, než je obvyklé. Vlastně je to jedna z mých přirozených vlastností.

Cesta k cíli je sice delší, a trochu bláznivá, ale vychází čistě ze mě a ve vizualní tvorbě nemusí tenhle způsob konání vadit.

Dělat nekonveční portréty je ale výzva, protože na konci dne, ať je výsledek sebeneobvyklejší, tak jde o zpracovaní obrazu člověka s jeho tělem, tváří a duší, k němuž je potřeba přistupovat s patřičnou úctou.

Vnímání diváka je tedy citlivé na jakékoliv odchylky od tradičního zpracování portrétu.

Ale pro mě je to neustálé balancování nad tím, kde jsou ty hranice.